Gelotina

Hořká slza ze rtu padá
láska jako květ uvadá
Horké srdce bije dutě
prázdné ruce vyzřít krutě.

Když gilotina k zemi padá

Její ostří blíž se plíží
oko jasné nedohlíží
Však srdce její hloubku cítí
dál jen na půl může býti.

Když gilotina k zemi spadla

Rázem se z hradu troska stává
temná mysl pozůstává
Planoucí oheň šťastně hořící
vícekrát nespatřen duší trpící.

Gilotina dílo zkázy dokonala