MÁ MATKO!

Černý anděl
do měsíce vpichuje nože
jako do dýně
vyřezává obličej
vlastní matky
bolestivý výkřik zazněl
když stáhl ho z kůže
a pak v matčině klíně
oplakal svůj obyčej
a ostatky

co zbyly
a hyzdí jeho mysl

lásko!
má matko!
nikdo mou hlavu neschová
už nikdy nebude tak sladko!

v peřejích vztahů
neumím plavat
tonu
prosím zastel mi peřiny
vezmi mě zpátky
pohlaď mou ustaranou hlavu
nenech mě jen dávat
chci domů
do náruče matčiny
než zabiji zářivého svědka noční lásky

lásko!
má matko!
nikdo mou bolest nevnímá
už přestalo být sladko!