Vzpomínky na Tebe...

Anotace: Můj nejlepší psí kamarád. *3.5.1988-+10.1.1991

ŠARYK
Sedím si tak tiše v
trávě a vzpomínky
se honí v hlavě,
můj příteli, čtyřnohý.
Že už tu nejsi,
už mnoho let,
ted' měl by si,
vysoký ten svůj věk.
Já na Tebe tak ráda
vzpomínám,
jak svou lásku si mi
opětoval.
Bylo nám spolu dobře,
hej a
celý svět, byl prostě,
nej.
Byl jsi malé štěně
prostě černé nic.
Já nemohla, přát si víc.
Pak si vyrost v
pěkného pejska
v barvě
salašnička.
Cvičení Tě tak
strašně bavilo,
vždyt' i vojákům,
se to moc líbilo.
I na cvičišti,
jsi předčil
ovčáky,
to co oni uměly
tak Ty taky.
Hlídání předmětů,
to byla hračka,
něco Ti sebrat,
pěkná makačka.
Stejně se to nikomu
nepodařilo,
vycenils zuby a
to stačilo.
Vpřed hop, zpět hop
to Tě bavilo
žes byl malý
voříšek,
tak nás neodradilo.
Lezení na žebřík
to jsi měl v malíku,
přeběhlí tam i zpět,
za malou chvilinku.
A každý Ti mohl
závidět,
že nebojíš se
z výšky hledět.
A co stopy?
Ty Tě moc bavily
i ty nejtěžší,
proto jsi byl, ze všech
nejlepší.
Táhly se přez
pole i přez
les,
čichal si líp ,jak
policejní pes.
Speciální cviky,
to byla brnkačka,
najít moje věci
v trávě,
pro Tebe ,hračka.
Ty ze zahrady
přez celé
Svitavy,
za mnou ses
vypravil,
aby jsi u mýho
domu, na chvíly
mě spatřil.
Vždycky jsme spolu
na celý den
zmizeli,
aby jsme pro sebe
jenom mi dva byly.
Chodily jsme spolu
na dlouhé procházky,
běhal si u kola
jak nejrychleji
jsi mohl.
V rybníce ses,
vždycky moc rád
koupal a
na zahradě, ještě
stačil s náma
hrát fotbal.
Nikdy by mě nenapadlo,
že to jednou zkončí,
že mi před očima
budeš muset zemřít.
A pak jedno ráno
vidět to bylo
nebylo Ti dobře,
břicho Tě bolelo.
Na veterině jen
píchli ti injekci a
ptali se, proč
utratit ,Tě nechci.
Já byla ještě
holka malá a
tajně doufala,
že se Ti určitě
udělá líp,
že bude, zas
dobře,
že budeš, žít.
Druhý den, byl
nejkrutější,
s Tebou, to bylo
horší a horší.
Ležel jsi na zemi,
tiše naříkal a
můj tat'ka ,vedle
mě,
už nic neříkal.
Tys nepoznával
už svět,
mě točila se hlava
a přála si
abys nemusel, tak
hrozně trpět.
Pak zvedl si
svou krásnou hlavu
a naposled upřel
na mě zrak a
já pochopila,
že navždy odešel,
můj nejlepší,
KAMARÁD.

Byl jsi můj hrdina,
co víc bych mohla chtít?
Než to ,abych mohla, zpátky,
Tě tu mít.