Falešně v záhybech vložená
v šedé kůře myšlenka zkroucená
leností svou strachem zpocená
brání se,netouží na světlo.
Mé srdce smutkem změklé
stalo se ředitelem v pekle
napršelo mi do osudu,
už ani krok neujdu
životu natruc!!
I proto se mé tělo postí
chlastám krev a žeru kosti
duše prázdná,bez starostí
a přece se klepe vzteky.
Já neovládám život,tělo
duši,srdce nové by to chtělo,
těžko kdy ale budu vyslyšen
miluji nejbáječnější z žen
svůj kouzelný sen.
Kdo ví,jak tohle dopadne....
Myslím, že tvůj život je úplně normální... když se celé já zamiluje, má z toho v sobě většinou zmatek...
15.05.2011 22:20:00 | labuť
Nikdy neříkej nikdy..
a miluj dál nejbáječnější z žen,svůj kouzelný sen
..a jednou přijde den kdy budeš vyslyšen :)
Však víš..naděje umírá poslední! Přeji štěstí! :))
15.05.2011 20:01:00 | xoxoxo
Aj nejkouzelnější sen může se v realitu proměnit... kéž by, kéž by... moc Ti to přeju, by Tvé přání, touha naplněny byly.
15.05.2011 19:52:00 | NikitaNikaT.