Anotace: V mlžném třpytu, v deště lesku, podlehne občas někdo stesku. . .
V mlžném třpytu, v deště lesku,
já podlehla jsem svému stesku,
když v přívalech vod šera noci,
jsem propadla se do bezmoci.
Za bičování deštných proudů,
jen pro rozsudky lidských soudů,
za klapotání bubnů deště,
jsem nechtěla víc žíti ještě.
Za ztráty vší své zbylé síly,
jsem přejela si ostřím žíly,
a při bouřkovém burácení,
se oddávala krvácení.
Až pod lesní stříškou ze stromů,
mne obklopil hlouček démonů,
a za tance blesků, v smutných průvodech,
mě odvedli s sebou pryč, na druhý břeh.
03.10.2011 19:51:00 ECHO PARAZIT
tohle je opravdickej sebedestruktivní nářez.....čtu to již po třetí za poslední dva dny.
19.09.2011 20:16:00 uživatel smazán
promiň: "až v samých kostech"
19.09.2011 20:15:00 uživatel smazán
Jedinečný, temný skvost, který v každém svém verši sahá po dokonalosti a při jejich čtení mne mrazí ze skrytých jinotajů samých kostech
02.09.2011 12:58:00 Charibeja
Jasně, nevzdávej to.. jsme tady pro tebe.. :) hodně smutná báseň ale povedla se ti..
01.09.2011 09:33:00 la loba
Nesmutni...taky jsem těď nevěděla co mám dělat...pila jsem a hledala cestu z kruhu...Myslím na tebe často...drž se