S bezcennou noblesou, bez pocitu viny

Zobákem trhají mě,
Mé tělo i duši,
Srdce mé trhají na kusy,
Bez pocitu viny,
Dál krákají temně,
Kusy mého srdce skládají,
Pomalu na bílé ubrusy,
Zdobené jemně,
Vyšívané bez lásky.

Ležím tu na chladném mramoru,
Bez tebe žal,
Po tobě stesk,
Jako bych nedýchal,
Dál zůstává lesk,
V očích vzhlížejících k vrcholkům skal,
Ještě jednou tě spatřit,
Miluji tě, jen pro tebe jsem s ozvěnou řval.

Neslyšíš řev ani slábnoucí ozvěnu,
Zemřel jsem dávno však,
Předtím než dotlouklo mé srdce pro ženu,
Než stal jsem se hostinou havranům pro zobák,
Konečně v hrudi mé netluče pro tebe nic.

Tak ať si havrani,
S bezcennou noblesou,
Kusy srdce mého,
Krajem Tvým roznesou.