Prastarý most
porostlý mechem
kde každý kámen
svou báseň zpívá.
Ty písně o jaru,
kdy květiny kvetly
ve znamení povodní.
Básně léta
bohatá sklizeň
a požáry.
Podzimní sonety
jablka sládla
a umíralo listí.
Obrazy zimy
Ten křišťálový sníh
a sůl palčivá.
Ty písně o lidech
co kráčeli tudy
a psali své životy
Červenou tuší.
Bratříček nezavřel vrátka
lvi mříže nerozbili
Villón už chraptí
když vzdoru chybí síla.
Koráb se potopil
pod tíhou opilosti
a v kolébce z lípy
houpaj se mloci.
Prastarý most
porostlý mechem
už brzy půjde spát.
Doutnák už dohořívá…
tohle by lidé měli si, přečísti více,zapomenout na sobectví a svoje střevíce. Je hodně na myšlení a to je na tvých básních dobré, někdo však nemyslí... ale už dost veršování. hlavně je opravdu zajímavé téma, je to krásné téma na zamyšlení
04.05.2006 12:21:00 | Inies
mě se líbí ta malinko pochmurná atmosféra a to, že si zmínil Villona, je nepřekonatelný a já ho zbožňuji
20.04.2006 09:59:00 | Skalnička
Tohle je pěkné, ale mimo parketu mého vnímání... teda pocitového.. :-)
19.04.2006 22:10:00 | Buližník