Návštěvnost
Sama
Sama
Slunce svítí, řeka teče,
nad hlavou pták krouží.
Na lavičce sedí děvče,
trápení ji souží.
Slza stéká po tváři,
vítr čechrá vlasy.
Lidé kolem procházejí,
jí však nikdo nevšímá si.
Sama se svým trápením,
na mobil se dívá.
Čeká zda-li někdo vzpomene si,
že je pořád živá.
Nikdo slůvkem neodpoví
na SMSky plné smutku.
Tak vyndavá notes z tašky,
píše verše ze zármutku.
nad hlavou pták krouží.
Na lavičce sedí děvče,
trápení ji souží.
Slza stéká po tváři,
vítr čechrá vlasy.
Lidé kolem procházejí,
jí však nikdo nevšímá si.
Sama se svým trápením,
na mobil se dívá.
Čeká zda-li někdo vzpomene si,
že je pořád živá.
Nikdo slůvkem neodpoví
na SMSky plné smutku.
Tak vyndavá notes z tašky,
píše verše ze zármutku.
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskKomentáře
pěkný
11.08.2006 20:10:00 | onheek
když tu báseń čtu tak vídím dívku na lavičcce,..taky jsem to zažil,sedět sám,slzy v očích,lidé kolem tebe se radují,povídají si,a ty tam places...pripada ti ze kazdy ma nekoho na koho se muze obratit a ty že jsi sama na celým světe...uz nikdy to nechci zazit..krásná básen 100%
19.06.2006 23:01:00 | Joose
Pěkná báseň, ale zkus si to po sobě někdy přečíst. Z tašky :o) Měj se rásně a piš stále tak dobře, ba ne ještě lépe.
19.06.2006 21:59:00 | Maličký Andílek
Dostalas mě tím.........píše verše ze zármutku..krásný obrat :)
19.06.2006 21:04:00 | Ayla