Divadlo

Nemůžu zapomenout na praskající podlahu,
na kvílející vítr za temnými okny.
Já mám totiž hrozně pohodovou povahu,
nevěřím na hřmící nepprosné Bohy.

Nevadí mi temnota v prastaré knihovně,
ze stropu šplhající pavouci,
co pletou pavučinu precizně šikovně,
takoví nejsou ani dělníci.

Vrzající futra mne kolébají do spánku,
burácející bouře zní jako rajská hudba.
Ráno se pokochám rudou barvou červánků
a z koule se dovím, jaká mě čeká sudba.

Miluju ji tenhle prastarý hrad
ve stylu domu Usherů.
Jsem s ním spojen, mám ho rád,
jako svoji Lochnesskou příšeru.

08.08.2007 20:37:00 | jehlaspichlas

moc nevím proč...

27.05.2007 13:37:00 | Haňa,dívka do nepohody

Je to takové zvláštní. Zajímavé. Pěkné.
Ale něco mi tam malilinko chybí... :)

09.07.2006 17:00:00 | Zamilovaná do nezamilované doby

Vím, že to pro tě hodně znamená, ten pocit opuštěného divadla, kde už není zájem o předvedené výstupy anebo je celé divadlo před krachem - dalo by se vytknout snad nenové použití obvyklých metafor, ale kvilející prkna zvedla můj kurzor k maximu.

05.07.2006 23:31:00 | Hary_nš

me se moc libi :)

04.07.2006 22:20:00 | Nyja

nevím tahle mi moc nesedla v nerýmovaných musím více tápat ale většinou tam najdu to co chci ale ted se mi to nepovedlo, promin, těším se na další

03.07.2006 23:34:00 | Pavel Kotrba