Anotace: Bloudím po celém svět, hlavně sama v sobě
Bloudila jsem Paříží, Prahou, Brnem i lesem.
Bloudím sama v sobě, asi je to můj osud.
Pořád se ztrácet a hledat. Najít se na okamžik ve tvých očích
a zase utéct.
Hledat lásku po hospodách. A naříkat si. Lhát okolí, že už jsem v pohodě
a že miluji svou svobodu. Pořád si vlastně jen stěžovat a nic s tím nedělat.
Nepoučitelná, ztracená a utrápená holka co čeká na cestování v čase
Tohle zažil asi každý v jistém údobí svého života. A není to smutné, spíše filozofické. Alespoň na mě to nepůsobilo smutným dojmem.
05.06.2012 08:16:46 | zaba.zuzla