Samota

Anotace: Nerýmovaný, zoufalý a neusměrněný proud myšlenek...

Už vím, co je to osamělost...
Sama sebe zvu na víno
a se sebou jej piju.

Procházím se po nábřeží, sleduji, jak v spěchu
se potkávají, smějí se..
Jen já jak Krysař stojím
bez pohybu, bez povšimnutí.

A k večeru sedávám na balkoně,
koukám do tmy a povídám
hezké věci sama sobě.

Když mou duši svírá smutek,
sednu sama ke klavíru
a hraju a zpívám,
jak by mě někdo mohl slyšet...

A k večeru stojím u dveří
a čekám, až přijde někdo,
kdokoliv, kdo obětuje pohled či pár slov...

Pak sama sebe uvítám
a zamknu dveře, abych snad
neprchla sama před sebou...