Anotace: ..."I okno tiše pláče pro ztracenou naději, že někdy spatří trakače jak z nebe padají"...
Plakat se mi chtělo.
Sním?
Bdím.
Já vím...
...tvé tělo navždy odletělo...
tak jednoduše, tak lehce...
Sypali ho jako mince z měšce.
Slyším v zámku otočit se tvůj klíč...
...bláznivé blouznění...
má touha, mé snění...
Ale ty jsi pryč.
Proč nechal jsi mě samotnou
tady prát se se světem?
Prosím... duše, staň se hmotnou
a vrať se ke mně, k dětem...
I kdyby slané proudy
zmáčely mě po paty,
už nikdy , nikdy
mi mé slunce nepůjdeš v ústrety.
Už nikdy, nikdy víc.
A mně nezbývá nic,
nic,než mít tě v dechu, srdci, paměti...
a dál žít tu sama už jen pro děti.
V srdci mám zataženo.
Ale jak ta mračna vyplakat,
když nemám tvé rameno
po němž stesk můj by mohl stékat?
Šeptáš...?
Zas blouznění?
" Neplakej, lásko má.
jsem ti blíž než sama máš tušení.
Víš?"
Sním?
" Bdíš."
Nekonečně ztracena,jo?Když se tak prodírám houštinou Tvých děl,nenalézám slov,jimiž počastovat je bych chtěl,pakliže bych směl.....1
22.02.2013 07:58:08 | Bakchus
:-) děkuju
22.02.2013 10:50:37 | Miriska
Touha po milovaném člověku, po jeho rameni, po dechu...Líbezná, tklivá. K.K.
08.11.2012 20:09:36 | kudlankaW