160. Klavíristka

 

Oči její svítily  leskem safírů,

když vložila prsty na klapky klavíru.

A já v první řadě usedl,

abych uslyšel tóny jejího srdce

a vychutnal všech skladeb styl.

 

Pak, když konec nastal hraní,

 poslal jsem vám krásná paní,

puget růží čerstvě trhaných,

provoněných večerní rosou,

a tělu  šel jsem spánek dát,

 o tónech bude se mi zdát.

 

najednou přišel  zlom -ten led a mráz,

a ve všech novinách se psalo,

a po nárožích parte vlálo,

a ve mně provalila bolest hráz.

 

A tu noc se mi dokola  zdálo,

že zabili otci syna,

a on vyčítal si,

 jeho že to pouze vina,

byť nemohl za to ani málo.

 

Její hlas žije v nás dál,

a máme srdce pro ni,

jako ona vydávala pro nás.

 

Však tvrdou skutečnost  do nás vítr vál,

když do týdne hrobař náhrobek vytesal.