Království

Já v hlavě vždy svůj svět jsem měl,

a častokrát i zapomněl,

že kromě snění žít i mám

co žilo kdy, já nevnímal.



Upadl jsem v zapomnění,

v království tužeb navždy sám,

s přáním které nevyplní

mně svět, který si odříkám.



A leč bych se snažil sebevíc,

tak nikdy – nikdy nezměním

tamního krále, jenž kralujíc,

myšlenkám k zemi sklopeným.

Co chtěl on - mám - a volný jsem,

však v hlavě mé král - otrokem.