Jazzová kapela v zádech,
nejistě stojí, jiná než dřív,
mělký výdech střídá hlubší nádech,
hlas má plný nářku - světa křivd.
Den za dnem prožitý ve falši,
ve tváři zcela zjevné brázdy,
Mířila na druhý břeh v rauši?
Byla strůjkyní vlastní vraždy?
Strava chystaná na zrcátku,
abstinenční příznaky tužší,
žila v obklopení zmatku,
blížící konec dal se tušit.
Snad chtěla přestat rázně se vším
spatřit v barvách vlastní obraz,
stát se někým hodnotným, lepším...
Zbyly zde písně - její odkaz...
Text je to zajímavý, o tom žádná. Chtěl bych ho slyšet v autorovo podání na autorském čtení. Řekl bych, že správný přednes dotvoří celek k dokonalosti.
31.08.2013 13:18:17 | jezevec.edward
To bych jej prezentoval na autorském čtení...
Jen vědět kdy a kdy proběhne...
Díky a vřelá slova.
Marty Kristián
31.08.2013 13:22:05 | kudlankaW