483. V zrcadlech lidské krutosti

          Čekání
          až přijde ta paní
          samá ctnost a černý šat
          a kde domov můj?
          a mohu se ptát?

          Tak daleko
          poznávat 
          cestovat
          nevědět jak zlo si číhá
          dny a noci
          s prázdnýmí ústy
          na srdci rýha
          a volání o pomoc
          kým bude vyslyšeno?

          jsi nic mladá ženo!

          hudbu samopalů snědé smečky
          lhostejnost neumlčí
          smrti se smát
          jen to se stále učí
          tóny z mešit
          už jen bolí

          Stejně mé ruce od bezmoci
          a srdce pálí skrápěno slaným deštěm

          Jak dlouho ještě???