Chci být jako on

Snad letošní sychravý podzim je tím vším vinen,
za šedi klenby nad hlavou, pár dnů beze slunce,
je zřejmé, že víc se nesetkám s temným stínem
a nespatřím více siluetu onoho mistrného svůdce.

Rád bych jako on – opájel dívky dobrým vínem,
bavil je skvělými historkami z dávných dob,
s grácii vytloukal klín jejich něžným klínem,
vypravoval o tom, jak interesantní mám job...

Však druhé mé já vykřiklo z nitra rázně : STOP!

Vyjdi sebevědomě do ulic – buď jako on,
měj také podmanivý hlas – uhrančivý pohled.
Nač propadáš na mysli? Neboť nejsi Seladon?
Jsi tolik sám pro samou zdvořilost, takt a ohled!

Někdo - snad lepší já - ve mně nadto ještě zvolá:

Strhej mdlé závěsy, do zákoutí města pohleď,
uvidíš ženy, některé stojí o tvou pozornost,
tak provázej je, brány něhy jsou již na dohled,
čas je věru velmi neúprosný a na Zemi jsi host!


Dear poet Marty. Next time (maybe) you will be ghost...