Překonávání melancholie

         Pocity se ve mně mísí

tak jak v Čapkově pohádce pekl se dort.

Úsměv tvůj snad zas to živé vzkřísí,

zabrání útoku smutkem nasáklých,

                         šklebících se hord.

Má duše někdy v neklidu se lomí,

srdce si vytepává teskný tón.

Po něčem zdánlivě neskutečném

                         stýská se mi,

na vůli vzepřít se tíži pořádá se hon.

Dívám se dovnitř a připadám si slepý,

snažím se v mlze najít záchytný bod.

Z úlomků drobných se obraz pracně lepí,

až s posledním kouskem se pootevře

                           ten správný vchod.