Z nebe
Z nebe
po celý den,
také když se setmí,
ve větru září
průzračné vločky.
Ulpívá na kmenech
chladivé bílo,
mrazivá krása
z níž tají se dech.
Krajina v bílém hávu
bez známek života,
v hlubokém spánku
- odpočívá.
Zima je dobou
k načerpání sil,
k zamyšlení.
Po poledni se již připozdívá...
Kéž by s jarními paprsky
nastalo procitnutí,
raději prozření...
Komentáře (6)
Komentujících (5)
Doporučit
Tiskkrásnou zimou jsi mě obklopil, jako kdyby dokola mě padaly doopravdy sněhové vločky!:-))
07.02.2014 19:22:53 | střelkyně1
zítra jdu na běžky a užiju si to jelikož na trávě to nejde...
04.02.2014 23:11:31 | enigman
Jindy píšeš i lépe, ale poslední tvé básně mají pozitivního ducha a to se mi líbí...a myslím i tobě to prospívá...
04.02.2014 23:02:34 | Robin Marnolli
To Vám přeji,pane Kristiáne.....procitnout nebo prozřít po zimním
stažení se do sebe bychom měli svým způsobem,každý po svém, asi všichni.
Nebudete v tom osamocen...Ji.Dnešní jasný,slunečný den už to předznamenává..
04.02.2014 21:04:26 | jitoush
Mé díky směřuji k Vám
nadějí sršící bytosti jménem - Ji,
nechť smutek v základech se ochvívá
a trudné mysli ledy roztají...
04.02.2014 21:07:18 | kudlankaW
...také znám melancholický svět
tichá místa zádumčivých zákoutí
radost ze života opatruji jak vzácný květ,
žiju na Zemi,vzhůru k Slunci zrak svůj zvedám....JI.
04.02.2014 21:18:46 | jitoush