Anotace: ...
víš, nemůžeš mě zachránit,
jsem jak džbán s prasklým dnem,
je jedno, jak moc ho naplníš
všechno vyteče ven
jsou noci, co mi drtí hruď
noci vzdálené a chladné
kdy cítím pach železa a slyším
mříž, která na mě spadne
nikde není dost blízko
a není kam se schovat
všechno kolem mě křičí
zase a zas a znova
víš, nemůžeš mě zachránit
jsem jak džbán s prasklým dnem
je jedno, jak moc ho naplníš
všechno
vyteče
ven
Moc se mi líbí ty pocity co v ní jsou. Přečetla bych ji třeba padesát krát a stejne by to bylo málo. Dík
19.04.2014 17:52:02 | LuciaH27
hmm.. vcítil jsem se ...
18.04.2014 12:21:46 | Favi
Obsah sice netěší, leč... napsáno je to výborně...
17.04.2014 21:14:39 | Madanik
Zase tak silná básen. Je smutná a zároven drsná. Tohle mi utkví v paměti na dlouho.
17.04.2014 21:08:03 | Draconian