Chlapec v temnotě

Na lavičce v parku
sedí chlapec malý
vedle sebe bílou hůlku
poslouchá, jak si děti hrají.

V tom přijde k němu hlouček
stejně starých kluků
ptají se proč má klouček
vedle opřenou tu hůlku.

,,To proto, že nevidím´´
potichu jim odpovídá
děti se trochu zastydí
zvědavost však neuhlídaj.

Odcházejí tiše pryč
a chlapce nechají sedět dál
dál házejí si asi míč
a on tam sedí zase sám.

Druhou rukou objímá
přítele svého jediného
hladí něžně svého psa
a ptá se, co provedl tak zlého!

Proč nemůže si s nimi hrát
a vidět zelenˇstromů?
Proč s životem se musí prát
proč pes ho vodí domů?

Zná pouze barvu tmavou,
která pod víčky se skrývá
i když povahu má hravou
často těžko mu bývá.

A však má v sobě sílu,
kterou ostatní mu závidí
chlapec má velkou víru,
že jednoho dne uvidí.

Má překrásný sen!
Vidět slunko vycházet
vidět jak vypadá jasný den
vidět mámu přicházet.

Snad se mu přání vyplní
a jednoho dne uvidí
snad odhodí svou hůlku
a nebude vrážet do lidí.