Na tvářích růž

Po mnoha prosbách
vydatný déšť ustal,
již nehledám odpovědi
ve čtyřech zdech,
toužím ochutnat ústa,
plné rudé rty.

Na chodnících
roztéká se tuš,
amorfní kapky z výšin,
tolik si přeji,
svými rty vnímat růž
tajemné dívky nebo ženy.

V kole či kolotoči dějin
nebudu posledním,
dnes mám odhodlaní,
chtěl bych ulpívat
dýchat na rtu jejím,
neboť nejsem starý.

Je však doba dopolední
a teprve za tmy tmoucí
ožijí zdejší varieté,
ach, můj ty světe
i taneční bary.

Jsem si jist, že nazítří
mou mysl zataženou černí,
plné křivky dam rozjitří
a budou přívětivé jejich rty
smyslné, ach tolik dmoucí...

Na vrcholu rozkoše je slastně
možná znáte ten pomíjivý pocit...

V barech však nenaleznu objetí
a nezjištný, opravdový soucit...