STÁT
zády ke kmeni,
nemám potřebu lidí
nepociťuji nutnost
mít někoho rád...
Z lidí jde strach!
KLEČET
mít zavřené oči
zdánlivě usínat
zády ke kmeni
vzrostlých borovic.
VNÍMAT
strukturu kůry v temeni
splývat s přírodou
čím dál víc.
DÝCHAT
z plných plic,
sčítat paprsky ve větvích,
objímat ty živoucí - vzrostlé,
za každého bezčasí
podesáté, posté.
ŽIVOT
má smysl ve svazku s přírodou
jak je to prosté...
k zamyšlení... a to by básně vzbuzovat měly... to jsou pak ti autoři, co mají co říct a předat...
11.06.2014 14:28:07 | zelená víla