Čekám na příděl

Sta, možná tisíce kruhů,
zjevuje se v kalužích,
čaj nepomůže od neduhů,
horkost rozvolněná pod kůží.

Z temných mračen
visí liány kalné vody,
nehodlám zkoušet
eskapády dobrodruhů,
v Adamově rouše
či s bederní rouškou.

Každý další den života
bude pro mě zkouškou.

V důmyslném krytu,
labyrintu panelových bloků,
skrze čiré sklo – Lolitu
rád bych uviděl.

Uplynulo mnoho dní,
kdy naposledy měl jsem,
oslnivou jiskru v oku,
zas toužím po dotyku,
elixíru života.

Mohu dostat alespoň lžíci?

Čekám trpělivě na svůj příděl.

Jsem korpulentní anjel

zbavený křídel...