Nelze zastavit rozjetý vlak

Poněkud
schází mi
teplé podzimy.

Listonoši
s koženými brašnami,
nahrbení pánové
nabízející losy.

Galantní muži,
kteří růže ženám
nezištně nosí,
bez důvodu.

Docela dobře snáším
ulice bez průvodů,
pracujících
a rudých zástav.

Jistě je mi bližší,
biblické:
„Udeří-li tě někdo,
druhou tváři nastav.“

Byť úsilí
musel bych vyvinout
nadlidské...

Nadité kremrole,
lovecký salám,
v tombole,
pod pultem uherák.

Nač tesknit, vzpomínat,
vše je poplatné době,
nelze dohnat onen vlak.

Zůstali jsme v silonovém plášti
z časů dávno zašlých

na nástupišti současnosti...