Hvězda

Těla ležící na márách
jedno vedle druhého
už není co česat

Na poslední cestě
bez posledního pomazání

Věčně nenasytný oheň krematoria

Zmatené duše bloudí kolem
vykřičená bolest zoufalých

není návratu

Černý dým zahalil slunce
mastný popel
jak hejno hladových havranů
zasypává dlouhé řady
dřevěných baráků
tisíce kostí
na hromadách

Tam někde v Polsku
v lednu pětačtyřicet

A celou pravdu

se stejně

nikdy

nedozvíš.