Pocta Filipovi T.

Záblesky z monitoru,
úderná sdělení
Filipa Topola,
jsou jako zjevení
zní pořád dokola.

Jsou v mojí hlavě
chovají se nenechavě...

Když si povídal s klavírem,
z jeho prstů tekla krev,
taková opravdovost,
syrová,
neklamná,
na dřeň,do morku.

Projel životem
jako Ferarri,
na podlaze
pedál plynu!

Konec splínům.

Místo ženy Tulamorku!

Anebo před ženou v baru.

Už je v cíli!

A není nutné dumat
jestli k němu dojel
předčasně.

Čeká nás všechny!

Jen něčí život se vleče,
někdo je tragédem,
v kulisách podivného skeče...

Někdo
horuje
pro básně...


"Hej, baby!"

"Chtěl bych,

dříve než zhasneš,

uděláš to pro mě?

Viď, že se svlečeš?!"