Noc a mlha

S pocitem,
že časy dobré dávno minuly,
rozložitě, v prastarém ušáku,
po těžkém dni,
mám mělký dech,
a jsem odulý.

Králičí kožišinu na zádech
v oblasti širokých beder.

Ničemu se nedivím,
po desetiletí podsaditý,
ukrytý před zkoumavými pohledy ,
s velikým srdcem přetékajícím city
neopětovanými.

Křičím sám k sobě:

„Tak se tolik vážně neber,
léto je neodmyslitelně pryč
s ním žhnoucí vlny veder,
vyjdi do osvětlených ulic!

Vnímej dívky v čajovnách,
knihovnách, galeriích.

Nevšímej si placených společnic...

Jsou podobny lákavému pozlátku,
kuplíři nabízí je za zlatku...

Vyjdi do podzimních strasse,
byť tam venku nastala doba

NACHT und NEBEL...

Ještěže nemám úspory
v nedaleké Sparkasse.

Jinak bych za sebe neručil !!!