Tys neznámo kde

Nevím, zda již nazrál čas,
jestli už bylo dost čekání,
v naději, že nyní máme sebe,
uchopím tě mocně za dlani.

Když jinde necítíme zastání,
jen snůšku smíšených pocitů,
nejistotu, zda jsme chápáni,
nebo tolerováni ze soucitu.

Tys za kopci, nejsi k nalezení
i tam, kde hoří v krbu, zebe,
když jsou si dva lidé odcizení,
srdce je v kleci zlatých žeber.

Léty otupělo vzájemné vnímání,
jistě, neplujeme ve stejné lodi,
každý sám zakoušíme snídani,
v hausbótech každodennosti.

Odvážní za sebou pálí mosty!