Jako z plastu u marastu teen age

Jaká krásná idyla,
představa klidu...

Kdysi se mi vštípila
v podobě myšlenky
na zeleň v parku.

Pod ní tak moci rozevřít knihu
v drolícím se klihu
nažloutlé listy.

Dívenka prostovlasá
zírá chtivě na koblihu,
ovce trávu spásá
kdesi u El Pasa.

Chci být zcela sám
opuštěnou lavičku hledám
daleko od lidí.

Hle, já ji vidím!

Ale při bližším ohledání
pohledu ze zálohy
znenadání,
na prknech k sezení
plno otisků podrážek teen age
v nánosu bahna
rozpoznal jsem
produkt doktora Martense.

Pod lavičkou
zkroucená plastová lahev od piva.
Jehova to vše vidí
Jehova se dívá...
Chtěl jsem si broukat
pod nosem v harmonii,
tedy tak jsem to měl v úmyslu
toho jsem se domníval.

Odcházím ve stavu zborcené plastové láhve

Ty ale vše vidíš?! Nerad bych se mýlil, Jahve