Sto dvanáctá brána

Anotace: Když jsem si uvědomil, že vše čemu jsem věřil, byla pouhá iluze. A že i ta nejkrásnější a nejčistší myšlenka může být pokroucena k nepoznání.

Ta chvíle, kdy vadnou květy.
Ta chvíle, kdy boří se světy.
Největší pád v dějinách světa a přeci,
Nic nerachotí.

...

To jest zvukem pádu světa, který tisíckrát povstal z prachu, aby byl znovu svržen.
Žádný křik, žádný třesk výbuchů.
Jen jedna malá slza ukápne zrána, kdy člověk si uvědomí,
že kde býval jeho chrám, dnes již nic není.