Medvídek
Medvídek
Nedávno jsem potkala děti bez domova
a tebe se ptali jak léčíš svoje všechny
životní
malý
přežitý
rakoviny
ty děti byly dvě
kluk a holčička
drželi se za ruce
a ona si tiskla k hrudi starýho a špinavýho medvídka
každej máme něco malýho
co bychom nikdy nechtěli ztratit…
ptali se tě jak se léčíš
a ty ses díval dolů z okna na město
a mluvil o změnách
deficitech
o všech těch obchodech něco za něco
a já ležela na posteli a vzpomínala
na ty dvě děti a jejich plyšovýho medvídka
co je opuštěněj venku
v zimě
docela sám
a nikdo si ho už netiskne k hrudi
v tom tak jednoznačným gestu
v tom tak strašně silným strachu
ze ztrát
bez nálezů.
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Silný text, až mi vlhne koutek oka. Děti jsou roztomilé, veselé, ale hlavně upřímné a správně praktické oproti té praktičnosti dospělého civilizovaného člověka. Ten musí ve svém zájmu opustit svoji božskou naivitu aby našel praktičnost výdělku na denní chléb. A děti bez domova jsou sami o sobě ztracenci v dospělé divočině a nalézt takové plaché dítě, někdy i trochu oprsklé dítě, se rovná vystavit srdce zkoušce soucitu. Ztratit pro něj kousek svého domova.
23.06.2015 18:27:19 | Slav Milo
