odlesky

 

 

našel jsem v kaluži odrazy

odrazy tváří

ve snech psaných

a slunce kradlo bez zardění

jejich stín

to náhle vzpomnělo si

že stejně jako dřív

tenkrát když mraky snahu měly

to tenkrát

náhle poteměly

a proudy horkých nezapřených slz

letěly do náruče vlasů

sešitých látek

a pak skrz

tam co se srdce chvěje

když pláče

když se směje

když proudit učí nerozhodnou krev

 

nesmíš se zastavit

to nikdy ..snad až jednou

před setměním

pak pochopím

pak v jedné chvíli všechny svoje změním

priority

navyky a touhy

to bude začátek

to bude konec zlomek pouhý

jednoho života co vepsán byl

jak řeka plynul

rozčeřil

ty body kdy se přímky protly

s osudem...

 

pár vlnek na hladině a je pryč

odejde tak ja přišel

naboso rozcuchaný

zrezlý klíč

ten po něm v zámku zbyl

naposled zavrzal

a kroky v prachu už se ztrácí..

vše si vzal