Bloudíme krajinou

Když tajemnou procházel jsem krajinou,
Náhle našel jsem tu vzpomínku jedinou,
Až studená úzkost srdce mé sevřela.

Zdaleka nemáš ani nejmenší ponětí,
Že roky bloudíme společně v podsvětí,
Že hluboká láska naše již zemřela.

Ze snů svých chtěl bych Tě vyzvednout,
A celičkou celou Tě silně obejmout,
A rozpálit opět Tvé tělo láskou doběla.