nad schody
nad schody
nijaká
byla ta dlouhá chvíle
kdy v přítomnosti našich těl
vznášel se opar pochybení
a ze stěn vyprchala touha
nesedíš tam co vždycky
kde míjely se linky zdí
a oknem procházelo chvění
nocí
k rozednění
kdy z pod tvých vlasů úsměv když se rodil
přišel sen
a pravda tolik nebolela
ani tvé přiznání
a k afektu sám dlouhý vesmír
tak daleko se zdál
a ty a já .. nad schody jsem stál
a tehdy strčil do našeho "spolu"
tehdy zřítilo se ....
dolů
a tak si rozbalím
pod mašlí schovanou
vzpomínku z dávna
pro trochu koutků zdvižených
pro tiché hovory
společný stín
pro stisk ruky uzel znovu pářu...
Komentáře (13)
Komentujících (8)
Doporučit
TiskKomentáře
Moc se mi líbí. ST :O)
02.11.2015 16:21:23 | Tichá meluzína
je to moc hezký...
01.11.2015 21:26:23 | iluzionistka
Opar pochybení, mašlička vraždička pro čirou milou...to ze stěn vyprchal stín ozvěny...rozednění
01.11.2015 18:48:36 | básněnka
