Topila jsem hvězdy v kávě
Topila jsem hvězdy v kávě
Anotace: ...protože jsi k nim odešel napořád...
Topila jsem hvězdy
v káve
a zkoušela je
umlčet
....
ale smály se mi
-
v tom lógru
a sklenici od okurek
jsem mlčela nahá
místo nich
plná veselých
vzpomínek na Tebe
a chtělo se mi strašně brečet
z hvězd
co mi ukradly duši
...
a dál mě za Tebou
už nepustily
prý jsem příliš
mladá
na hru se smrtí
...
tak moc mi kurva chybíš!
...
můžou se mi smát
a tančit na mé hlavě
-
stejne jednou vyhasnou
abychom zapomněli
jejich životy
a jména
…
Poslední tipující: karkulik96, Dis-Con-Nect-Ted, Jort, GiovaniDaVinci, enigman, Kapka, Pamína, Nikita44, jitoush, Frr, ...
Komentáře (12)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk18.11.2015 22:27:32 Dis-Con-Nect-Ted
Když nad tím přemýšlím, není tam nic zvláštního, co by se mi líbilo, ale stejně mě tvá báseň oslovila. Samozřejmě to nemyslím ve zlém. Je zvláštní, jak působí na můj cit bez ohledu na rozum, a to jí dělá kouzelnou ;)
19.11.2015 20:12:48 Jasmin de Paris
Díky za komentář :-) Možná by v ní nebylo nic zvláštního, kdyby nenavazovala na něco skutečného (bohužel)... :-)
08.11.2015 11:50:20 básněnka
Jména se nezapomínaj, to jen city jaksi vyblednou...
08.11.2015 11:54:04 Jasmin de Paris
V mém případě bohužel nedochází ani k jednomu....
Jen ti lidé okolo
už jaksi zapomněli
...
Možná je to dobře
-
Taky bych ráda
aspoň vytěsnila
tu bolest
...
Jména a vzpomínky
ať klidně zůstanou :-)
