Nad ránem s Tokarevem

Nad poli
vznáší se vločky
mlžným oparem.

Kéž by moh

tokat „Tokarev“´

(Možná, že toká při ruské ruletě)

Jsem stará duše,
po staletí přestupující mezi tělesnými schránami.

Když lidé vysloví první věty,
záhy je mám přečtené,
vidím jim do karet,
jsem jako highlander,
bloudím světem staletími.

Uhodil mráz,
ti méně odolní zamířili do svých děr,
skromně zařízených brlohů.

Sám nyní usiluji o harmonii,
ztišení ve slohu,
komunikuji se sebou samým,
přemítám o Bohu.

Vezu se ve vleku
událostí,
současně ve vlaku
emočně uondaný.

Nerad bych kladl kovového společníka
ke spánku...

Bojoval o život jako Marat
v útrobách vany.