Vrány

až příliš často se mi třesou ruce
zdi mého srdce jsou jak z papíru
baletky černé pantomimy tančí
zběsilá gesta šílí ve víru

vzpomínky jsou jak ostré nůžky
střihneš a není cesty zpět
papír se nikdy nezahojí
souzvukem poloprázdných vět

miluj mě, umíš-li, jsem slabá
před mými dveřmi číhá žal
zima a chlad a černé vrány
nikdo je ke mně nepozval

a přesto stojí před mým prahem
křídla ozdobená barvou smrti
ach bože, já vím, už dávno vím
ony neodletí