V třešňovém sadě

V sadě den jak malovaný,

jiný svět je za branou,
slunka nenechavé prsty,
kradou se přes něžné květy,
čekající na Monety,
jež svou krásou uhranou.

Čas je zlatem lemovaný,

ve větvích si vánek lehá,
na okvětí nedbaje,
tóny zimy marně hledá,
ač tu sněží do Máje.

Svět už krásou zbědovaný

a za první sedmikráskou,
pod peřinou z bílých květů,
navždycky tu uslo ptáče,
padlo láskou
bez rozletu.