Rozerván

Jako rakovina prostupuje mnou
touha po nevratné změně
zkouší mě napálit nevinnou hrou
a kupředu bezhlavě mé koně žene

A pýchu tak povýšeně zlou
jako marnivost v prostořeké ženě
snažně lákají, lstivě zvou
hlasy v mé duši tolik zvrácené

Cítím se prázdně, jako pes zřízeně
když i ty cáry mé duše ve dví se rvou
a ostrá bolest míří tak cíleně
zatímco hádám se s vlastní ozvěnou

Jdi už, odejdi pryč nenuceně!
a zklidni ty hlasy,co tolik řvou
snažně prosím o pomoc sklíčeně
když pochyby do živého tnou.