S rukama bezruká

 

 

S rukama bezruká

 

 

když stalo se to -

náhle nebyla jsem celá

jakoby ruka odpadla

od zbytku mýho těla . . .

prvně jedna pak druhá

a od té doby jsem -

já - i s rukama

 bezruká . . .

tehdy umřelo toho více -

skrze zavřený okenice

zmizelo dětství

a pohlazení

i známý hlasy

kam odnesl vítr asi . . .

nemůžu uvěřit tomu

že žádná z cest už

 nevede domů . . .

už vím jak je to zlé -

 když ptáče z hnízda vypadne

cítím se jako to "nic"

jsem štěně u popelnic

 ač jsem to nechtěla

   od rána dospělá

 jsem teď - s rukama

 bezruká . . .

 věrného přítele mám -

dveře rozrazí nepozván

se steskem trávím noc

jen je ho moc . . .

 zas zůstávám -

já - s rukama

 bezruká . . .

ach, někdy zdá se mi -

ten záblesk mihotavý

když zahlídnu v davu

tátův klobouk

 šátek mámy . . .

tak -

 životem nějak plavu -

 občas se potápím

lepší to nebude vím

tak si zvykám -

navždy já - s rukama

 bezruká

 

co za lásku nebude se stydět

 

vždycky budete mi chybět . . .

 

 

 

Za foto děkuji MIRA Photography www.facebook.com/miraaphotography?fref=ts