Slzy stékají do polštáře
Nikdo neosuší moje tváře
Nikdo neslyší moje vzlyky
Mráz mi usedl na kotníky
Mysl se propadá do neznáma
Ach bože proč jsem pořád tak sama
V hlavě mi buší v očích mám mžitky
V životě prohrávám všechny své bitky
Obchází kolem zubatá s kosou
Brodí se sněhem blátem i rosou
Pak ostří zasviští vzduchem
Stanu se pouhým duchem
Moje babička říkávala: Všechno pomine.
Platí to pro všechno, pro to hezký, ale co je pro tebe důležitější, i pro to špatný.
Báseň pěkná. Z rýmů se mi líbí ...mžitky...bitky... to jsem nikde neviděl, neslyšel.
24.09.2018 12:07:35 | Tlachapoud
Moc hezky zveršovaný smutek. Přesto ti ale přeji, aby příští báseň byla veselejší.
08.04.2017 20:28:06 | danaska