Cela..

Jsem sám, v koutě, odtržen..
Proč tak zlý osud byl mi udělen?
Proč se cítím tak prázdný,
proč mám v duši bouři,
proč mě to hlodá a mé sny boří?

Mé srdce snad hoří, jsem spoutaný a nezmůžu nic,
už nikdy víc.
Jenom sleduji okolní svět a radosti v něm,
sám jsem ve své cele uvězněn.
Jak se dostat ven? Vydám poslední sten a vzdávám...
Nedůležitý, zapomenut,
občas ustřelit si hlavu mám chuť.

Zůstat mezi čtyřmi zdmi sám..?
Kde je ta spásná duše, kde se skrývá?
Nebo snad i ona zapomíná?

Naděje se rozpadá v prach a mě nezbylo nic,
jenom stesk a strach.
A opět pouze v mé mysli, v mé hlavě.
Nehledám v tom skryté smysly,
jenom mě víc a stále jenom víc pohlcuje skutečnost že já nejsem.

Neexistuji.