V rytmu lží a v melodii smutku,
cítím již únavu, toužím po odpustku.
V tónech křiku, pláče nebo hněvu
svíjím se bolestně. Prosím o úlevu!
Za zpěvu slz, v harmonii jejich not,
ze zbytků štěstí, lásky, slyším jen šepot.
V ozvěnách smíchu ozývá se vzdech;
vzdech příliš tichý; však v barvitých akordech.
Při pohybu strun Tvého svědomí
jsem souzvuk lásky vyznání neslyšela.
Věř, že slova Tvá už mě nezlomí.
A důvěra má, ta dávno vypršela …
...asi byl slabý a proto lhal, cítil se silnější, když slovy zraňoval..
02.02.2017 21:28:45 | MARKO
Ani tolik slova nebolí, když v lásce cítíš nevoli ...
02.02.2017 21:43:28 | Aiury