Třeba jen v představách...

Zas po letech můžu slyšet tvůj hlas, 
zase jednou trávit s Tebou svůj čas.
Proč jen jsme se rozešli? 
Kvůli mé zkaženosti...
Proč jen vídám Tě každou noc? 

Oděnou do šatů minulosti. 
Ještě krásnější než dřív, 
jak rád kráčel bych s Tebou do noci.
Proč nemůžu dostat Tě z hlavy?
Třeba není způsobů moc.

Jak moc bych chtěl Tě svléknout z těch šatů, 
za svitu svíček, tvé tělo znovu uzřít. 
A čas v ten jediný okamžik zastavit.
Topit se v nespočtu okamžiků,
dokud by nás navždy nerozdělil úsvit...