Celá se chvěju...
Snad zimou, snad strachem,
že odejdeš.
Chvěju se snad i vědomím,
že jsem prokletá
a že pronásleduje mě věta:
Jen láska někdy nestačí.
Vím, že stačí. Stačí!
Láska překoná vše,
ale asi mi není souzena
a sudičky osudu
zapomněly mi ji přát.
A tak stojím na ulici.
Sama a zlomená
s ozvěnou v uších:
"Odcházím, nech mě jít."