Slyše umíráček

Stála
na nejvyšším ochozu věže
co nejblíže
k otevřenému nebi
krvavé ruce
plné trnitých akátů
ztuhlé paže
v objetí železných
morbidních chrličů
s upatlanými ústy
od nesmyslných domněnek
co jí už neublíží …
vysmekla se a

skočila

oči dokořán
mezi třpytivé hvězdy
v plovoucím zrcadlení
vyplakaných slz
dokončených žalostných
úsměvů
mezi syčivá slova větru

dokonáno jest

zemřela žalem dřív
než dopadla
na mokrou
zem