Propršet

píši…
chci vypsat srdce bol…

jsem paní
svého moře
zpěněných vln
co omílají mé břehy
dohladka
mnohokrát postavena na nohy
vírou v dobro
mnohokrát se snášela k zemi
v bolestech jako prach
víra
byla mé útočiště
zahalila mne od hlavy k patě
jako hřejivá deka
jako anděl
co koná jen dobro
v odpuštění…
proč se cítím tak
opuštěně ?
beznadějná dešťová srážka
co se přežene nad hlavami lidí
po osušení z ní nezbude
nic...
možná duha
zazáří v záblescích
slunce