Tvář samoty

Schoulená bdí pod peřinou

- žádný oděv, nahota.

Přikrytá jen vlastní vinou

- taková je samota.

Promočené polštáře,

černé kaňky v hedvábí,

splihlé vlasy přes tváře,

jenž již více nevábí.

Ukrytá a přeci nahá,

ústa plná němoty.

Ani teplá, ani vlahá

nebývá tvář samoty.