Odchod

Anotace: ...moje první báseň...

Myslela jsem na tebe, když trpěl jsi bolestí,
doufala a těšila se, až vrátíš se s radostí.
Snažila jsem se tě bavit humorem co nejvíce jak umím,
jestli dobře jsem dělala, to opravdu nevím.

Když jsem držela tvou ruku, měla jsem v tebe víru,
včera jsem už měla dojem, že nechceš mou sílu.
Pouštěl jsi mi ruku, sotva dýchal,
kde jsou ty časy, jak jsi noviny čital,
byl jsi vtipný, strhnul jsi všechny kolem,
super muž, jehož šarm bral ženy do kolen.

V hlavě mi šťouraly hnusné myšlenky, že odcházíš.
Mrazilo mě a bylo mi hůř v domnění, že klid nenacházíš.
Tiše jsem byla, a strachem se třásla, bože ať nejsem svědkem tvého konce.
Sama jsem byla, nevím co bych dělala, zvracet se mi chtělo,
dali ti kyslík, bylo ti lépe, i mně se lépe udělalo.
Dnes už jsi pryč, už tě nikdy neuvidím..
Tvou nynější lehkost ti závidím...

Smutno mi je neskutečně
a tvou fotku budu nosit věčně.
Tak moc mi chybíš, mrzí mě jen jak málo jsme byli spolu.
Kdo by to čekal, že najednou jsi na odchodu.
Včera jsem ti dala pusu, ještě že jsem dorazila,
snad můžu klidně spát, i když chyby jsem taky měla.
Posílám ti všechny andělíčky dědečku na tvou poslední cestu,
jsi velký bojovník a hrdý velký muž, po tvé osobnosti tesknu.

Měj se tam jinde moc pěkně a miluju tě neskutečně,
vzpomínat na tebe budu věčně.

Vnučka